Kterak jsem se k elektrické kytaře dostal a které vyzkoušel.
Moje první elektrická kytara
První elektrickou kytaru jsem si vyrobil. Někde jsem našel hrk od akustiky a tělo jsem si vyrobil z dřevotřísky. Snímač jsem si vyrobil také sám, z feritového magnetu a nějakého lakovaného drátu. Jako zesilovač posloužilo staré lampové gramorádio. Šílená kombinace, ale psal se rok 1980 a peněz málo. V každém případě to fungovalo a já pochopil fyzikální vlastnosti tohoto hudebního nástroje.
První opravdická kytara
Náš strýc z Moravy byl vášnivý muzikant. Vedle hry na trombón a křídlovku si také pořídil elektrickou kytaru Jolana Futurama Foreign. K našemu nadšení nám tuto kytaru věnoval. Ujal se jí můj starší bratr Pavel, a protože jsme chtěli dát dohromady kapelu, nezbylo, než řešit basovku. Zůstal jsem u ní 10 let.
Moje první basová kytara
První basovku jsem dostal za vysvědčení v 9. třídě. Můj otec mi jí slíbil za vyznamenání a popravdě nevím, zda věřil, že to dokážu. Mým tehdy vysněným nástrojem byla Jolana Iris Bass. Posloužila řadu let a mám jí dodnes. Sice prošla několika „přestavbami“, ale jako památky na mé muzikantské mládí jsem se jí nedokázal vzdát. Malá rada všem, kdo by chtěl experimentovat. Basová kytara s krátkou menzurou, ani po žádném vylepšení, nebude hrát jako basovka s dlouhým krkem.
Opravdická basice
Mým snem byla Fender Jazz nebo Precision Bass. Tehdy nebyly k mání ani dnes dostupné čínské kopie. V hudebninách bylo k mání několik různých Jolan buď špatných nebo drahých. Není divu, že jsem se nakonec rozhodl pro kytaru od kytaráře a kamaráda Štefana Škulavíka (basáka od skupiny Barock). Měla dlouhou menzuru, průchozí lepený krk a jednoduchý nadčasový desing. Při pravidelném měnění strun hrála opravdu skvěle. Napomohl tomu také zesilovač a repro, které jsem si poprvé nevyráběl sám. Byla velni zdařilá kopie Peavey, kde asi skončila…
Jolana Strat II aneb návrat k šesti strunám
Mým muzikantským snem byla kytara Fender Stratocaster. V roce 1990, už po revoluci, se v hudebninách objevila Jolana Strat II. Byla to špatná kopie, ale relativně dostupná. Po několika vylepšeních, kdy jsem ji místo svou HB snímačů osadil třemi singly a posléze celou novou elektronikou, „sloužila“ dobrých 30 let.
Akustika Fender
První kytara, kterou jsem kdy držel v ruce, nebyla ta moje vyrobená elektrická, ale junior španělka mého bráchy. Nakonec zůstala u mě doma a po 40 letech jsme došli k názoru, že je čas na novou. Vybral jsem si z nabídky mé oblíbené značky Fender. Se zabudovaným snímačem, elektronikou a ladičkou. Prostě paráda.
Fender Player Stratocaster
V době nejtužšího covid lockdownu jsem se rozhodl, udělat si radost a kopit si kytaru svých snů. Nejsem Bůh ví jaký kytarista. Pořádně jsem nehrál 30 let. Proto jsem se rozhodl pro Mexickou verzi Stratocastera. Hodiny jsem na YouTube poslouchal jaký je rozdíl mezi American Standard a Playerem. Třejmě tam nějaký bude, ale pro mé hraní ni můj mexikánec maximálně vyhovuje.
A přes co dnes hraju? Je toho dost, ale to už je zcela jiný příběh.